Ch. Lutin z Kovárny a Dashur Djalli z Kovárny
O nás
Už od malička jsem se "motala" mezi zvířaty - počínaje hospodářskými přes psy až po králiky, morčata...
Ale pes byl vždycky ten nej zvířecí kámoš. Vždy jsem měla tu "čest" s německým ovčákem. Po škole, když jsem měla jasnou práci, tak jsem se rozhodla, že bez psa to prostě nejde. Jelikož jsem toho o psích plemenech - o povahách i jejich zdraví věděla docela dost (přece jenom veterina dá hodně a můj zájem o "pséky" byl ještě větší), byla jsem si jistá, že to musí být velký, elegantní pes kypicí optimismem, chutí do práce, milý rodinný společník a hlavně - plemeno, u kterého je dobře hlídáno zdraví a u kterého obecně nebývají zdravotní problémy. Že to bude psisko s PP, jsem neváhala ani chviličku. Ještě jednou jsem proštudovávala všechna velká plemena a hledala o nich podrobnější informace a tápala v mnoha klubech a rodokmenech... Velkým překvapením pro mě byl tervik Majčo, který tehdy ve svých 11 - ti letech byl velice aktivní a velký skokan (překážky překonával krásně) a stále se usmívající... O tom jsem si u německých ovčáků mohla nechat leda tak zdát... Volba padla zrovna na ně a nakonec i na tervíčka. Následovalo prohlížení rodokmenů volných štěňat (předky jsem sice většinou osobně neznala, ale šlo mi hlavně o jejich zdraví). Do oka mi padnul vrh L z Kovárny. Po domluvě s chovatelkou jsme jeli na nezávaznou návštěvu - jako že se jenom podíváme, popovídáme a pak se uvidí. No... pouze z povídání, hraní si se štěňátky se vyklubalo to, že jsme odjížděli s tím, že máme rezervované štěně - to, které mi hned rozvázalo tkaničku, lovce ze zálohy, roztomilého okousávače nosu, rukou, nohou...
Když jsem nevěděla, vzpomněla jsem na skvělé belgičáky... - vždyť právě oni všechny mé podmínky splňují... Asi nejznámnější varietu z belgičáků "maliňáka" jsem nechtěla, spíš se mi vždycky líbili "dlouhosrstci". "Terviky, grény a maliny" jsem znala již ze školy - a sice skvělou Aličku (Alička Bonna Bar - Bar Beskydy) a Anomalii (Anomalia Bonna Bar-Bar Beskydy) od MVDr. Martiny Satinové (dnes již Taslerové), která mě asi nejvíc zasvětila do agility a dogdancingu :-). Pak psiska od Hanky Pisarčíkové (Majča, grénku "Mimi") pak od Markéty Píšové pracanta "Zelího" (Zealous Juvell z Kovárny), od Marušky Vágenknechtové Zicoru ...všichni do školy chodili na agility. A od Filipa Kopeckého skvěle vycvičeného a zvládnutého "maliňáka" Arta (Cartouche Marko Gero).
V pátek třináctého (přesněji 13.7.2007) nastal den D a domů jsme si vezli Lutina z Kovárny. Nastalo krásné štěníkovské období, výchova, výcvik, těžké začátky...
Z Lexáka (jak Lutinovi po domácku říkáme) vyrostl vysoký, temperamentní, vyrovnaný a přátelský pes, přesto výborný hlídač, který každého "nepohodlného" člověka odkáže do patřičných mezí. Pes, s kterým se nebojím jít v noci temnou uličkou.
S Lexem se věnujeme hlavně agility a od března 2011 i sportovnímu výcviku, občas zavítáme na nějakou výstavu...
Z výstavních úspěchů stojí za zmínku to, že Lex je šampion České republiky a Polska.
U agi máme splněné podmínky pro přestup do LA2, můžeme se pochlubit několika místy "na bedně" a dokonce i prvním místem z Mistrovství ČR Belgických ovčáků Open Air 2011 ze závodů družstev!
Co se týká sportovní kynologie, tak máme na účtě zkoušky ZZO, ZOP, BH, ZPU 1, ZPU 2, ZM, FPr 1, IPO V.
Lexák vyniká hlavně tím, že to je šílený aportér, opravdu přinese cokoliv. Jeho nejslabší disciplínou jsou asi stopy (bohužel ještě není tak "vychozený" a "vyčmuchaný"), ale na zkouškách nikdy nezklamal a zvládl stopu i v terénu, kde jiní psi odmítali stopovat. Jeho obrany ještě nejsou takové, jaké by měly být (co chcete za pár měsíců nepravidelných tréninků), ale má pěkné plné a klidné zákusy, celkem pěknou razanci a hezkou poslušnost. Lexinek nemá reakci na střelbu, bouřku ani ohňostroje. Při ohňostroji nehoní světla, ale sedne a čučí do nebe na světýlka, vrtí ocasem a směje se :-)
Říká se, že belgáni jsou láska na celý život...mě si získali pro svůj ojedinělý smysl pro humor ( jsou věci, které dokáže vymyslet opravdu jenom belgičák ) , svojí vtíravostí, věčným optimismem, pracovitostí... prostě si mě omotali kolem drápku.
Věděla jsem, že můj další pes bude opět belgičák a opět tervíček...Ale co jsem nevěděla bylo to, že ten další pes příjde tak brzy...
V červenci 2011 jsem navštívila výcvikový tábor Klubu chovatelů belgických ovčáků, kde jsme se potkali s téměř osmitýdenním štěňátkem "z Kovárny", které jsem doposud viděla pouze na fotkách a videích. Mrňous mě okamžitě začal přesvědčovat, že jeden belgičák je málo, že je čas na další přírůstek a že právě on je ten pravý na tuto "funkci". Malý "nasírací" (poetičtější vyjádření není to pravé) čert, který nadšeně souhlasil s každou špatností, s každou srandou, hrou... malý velký záškodník... Pomalu jsem měkla, ale byla jsem statečná a Hanka (chovatelka pesanů "z Kovárny") domů odjížděla se stejným počtem štěňat, s jakým přijela.
Ale ouha... Další týden Hanka odjížděla posuzovat speciální výstavu BO do Švědska a jen tak jemně nadhodila, že by potřebovala pohlídat nějaké to štěndo - štěňat doma kupa a lidí na mazlení a veškerou péči málo, tak jsme se na tu chvíli stali adoptivní smečkou - a koho jiného jsem si mohla vybrat, než právě toho "přesvědčovače" z tábora, že... Přistěhoval se k nám ve středu 3.8. a návrat měl plánovaný za pět dní, ovšem Malý opět přesvědčoval, uřvával, ulízával...dělal všechno možné pro to, aby už zůstal - prý že se mu u nás strašně líbí a bral jako samozřejmost to, že nám se jeho věčné záškodnictví také líbí a že vlastně rozkousaná noha u stolu je moderní umění a pohled na ni je opravdovým estetickým zážitkem stejně docenitelným s tím, když najdete štěňátko ráno spinkat na zemi mezi svým spodním prádlem, které si ten malý vykuk vytáhnul přes noc z pootevřeného šuplíku...
Přesto přese všechno jsem ve čtvrtek psala Hance, ať chystá smlouvu, že Malého už nedám z rukou... Prostě to nejde... :-D
Malý se jmenuje Dashur Djalli z Kovárny - Milovaný Čert..., Krokodýl Dandy, Dandýsek, Dandulka - z toho často Andulka...
A znovu nastalo to krásné štěníkovské období, výchova, výcvik, těžší začátky...
